Míša Fatěnová

Miluju tanec. V jakékoliv podobě. Tancuji, mluvím o tanci, sleduji tanec. Kdo mě zná, tím občas trpí

V 5ti letech jsem poprvé viděla Hříšný tanec a tam vznikla má láska. Chtěla jsem být taky taková Bejby, která nebude sedět v koutě a tak jsem začala. Nejdřív s moderním tancem, poté aerobikem, chvilku i latinskoamerické tance, potom následovaly břišní tance spolu s mixem diskodance. A nakonec jsem zakotvila u salsy.

Vedla jsem i taneční koužek, kde jsem měla holčičky ve věku 6-13 let, s kterýma jsme vždy nacvičily nějakou sestavu a poté vystupovaly na akademiích, dnech tance a podobně. Teď, pokud mám možnost, tak tanec propaguju na táborech, kam jezdím jako vedoucí vždy s rolí taneční lektorky. Tím, že dospěláky a děti kolem mě tanec baví, mi ukazuje, že to co dělám, nedělám zbytečně.

K tancování v Kyjově jsem se dostala přes Karla, s kterým jsem se seznámila kde jinde než na plese. Věděla jsem, že pořádá kurzy i párty, tak jsem sbalila pár kamarádů a vyrazila to okouknout a už zůstala. K salse se přidal tanec bachata, casino de rueda a zouk. Nemůžu říct, který tanec mám nejraději, protože každý má své kouzlo a půvab a kdo to nezkusí, neuvěří. Proto doporučuji, vyzkoušet, protože ty endorfíny, které se vám při tanci vyplaví, ty stojí za to

Menu